Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

PRÁVNÍ AGENDA NÁRODNÍ

Právní předpisy

Základním právním předpisem obsahujícím pravidla směřující k potírání praní špinavých peněz a financování terorismu přijatým na národní úrovni je zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále také „AML zákon“). Jde o předpis zajišťující implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (tzv. IV. AML směrnice), a zároveň adaptující nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící.

Prostřednictvím zákona o evidenci skutečných majitelů dochází k transpozici některých dalších požadavků tzv. V. AML směrnice, přičemž tato oblast (a to jak hmotněprávní, tak i procesněprávní úprava) je nově soustředěna v jednom právním předpise. Zákon o evidenci skutečných majitelů spadá do působnosti Ministerstva spravedlnosti.

Provedení ustanovení AML zákona vážících se k systému vnitřních zásad u povinných osob, jež jsou finančními institucemi podléhajícími podle příslušných sektorových předpisů dohledu České národní banky, je zajištěno vyhláškou České národní banky č. 87/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Vzor služebního průkazu pracovníků Finančního analytického úřadu je upraven ve vyhlášce č. 53/2017 Sb., o vzoru služebního průkazu zaměstnanců Finančního analytického úřadu.

Seznam národních funkcí PEP

Politicky exponované osoby (dále jen „PEP“) jsou definované v § 4 odst. 5 AML zákona. Požadavek na vytvoření seznamu tuzemských významných veřejných funkcí („seznam národních funkcí PEP“) vyplývá nejen z evropské legislativy, ale též z § 31 odst. 4 AML zákona. Podle tohoto ustanovení FAÚ tento seznam poskytne Evropské komisi a má povinnost jej průběžně aktualizovat, také ho může uveřejnit na svých internetových stránkách.

Seznam národních funkcí PEP, které jsou v České republice považovány za významné a které zakládají status PEP, je ke stažení zde. Kromě toho je tento seznam uveden také v příloze č. 1. Metodického pokynu č. 7, který je věnován opatřením vůči politicky exponovaným osobám.

Stanoviska FAÚ

Specifika provádění identifikace nezletilých osob pro účely AML zákona

Vydáno 4. září 2020

Při identifikaci nezletilých osob při vzniku obchodního vztahu v souladu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu („AML zákona“), typicky půjde o zakládání platebního účtu, je nutné rozlišovat, zda bude mít nezletilý rovněž dispoziční oprávnění k nakládání s prostředky na účtu (bude sám používat platební kartu, elektronické bankovnictví) či nikoliv.

Má-li mít nezletilý rovněž dispoziční právo k danému účtu, je v souladu s požadavky AML zákona nezbytné, aby proběhla identifikace nezletilé osoby povinnou osobou v plném rozsahu.

Ustanovení § 8 odst. 5 AML zákona stanoví, že pokud je klient zastoupen zákonným zástupcem, provádí se identifikace zákonného zástupce podle pravidel stanovených pro identifikaci v odst. 2 tohoto ustanovení a zákonný zástupce poté doloží identifikační údaje zastoupeného, tedy dané nezletilé osoby. Toto ale platí pouze v případě, že nezletilá osoba nebude mít dispoziční oprávnění k účtu, který je na její jméno zakládán.  Pokud bude požadavek ze strany klienta takový, aby nezletilá osoba byla oprávněna sama nakládat s finančními prostředky na účtu, pouhé doložení jeho identifikačních údajů ve smyslu § 8 odst. 5 AML zákona zde tedy nepostačí.

V takovém případě je nutné provést plnou identifikaci nezletilé osoby některým z následujících způsobů:

Pokud nezletilý není majitelem jiného účtu, pak v tomto případě není možné využít postupu podle § 11 odst. 7 AML zákona.

  • Pokud pro nezletilou osobu nebude zřizováno identifikace za fyzické přítomnosti (§ 8 odst. 2 písm. a) AML zákona).

Podmínkou je, že nezletilý disponuje průkazem totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 AML zákona (doklad vydaný orgánem veřejné správy, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a z něhož je patrná podoba, popřípadě i jiný údaj umožňující identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele). Může jít například o občanský průkaz nebo pas, rodný list nepostačuje z důvodu absence vyobrazení držitele.

  • Zprostředkovaná identifikace (§ 10 AML zákona).

Lze využít možnosti zprostředkované identifikace podle § 10 AML zákona, kdy identifikován bude přímo nezletilý. Podmínkou zde ovšem opět je, že nezletilá osoba disponuje průkazem totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 AML zákona.

  • Převzetí identifikace podle § 11 odst. 5 AML zákona.

Provedení identifikace agentem za fyzické přítomnosti je analogií identifikace provedené přímo pracovníkem povinné osoby. Podmínkou je, že nezletilý disponuje průkazem totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 AML zákona.

  • Převzetí identifikace podle § 11 odst. 7 AML zákona.

Dispoziční oprávnění k účtu a disponentem účtu bude pouze zákonný zástupce nezletilého, v takovém případě je na základě § 8 odst. 5 AML zákona postačující provést identifikaci ve smyslu § 8 odst. 2 AML zákona pouze u tohoto zákonného zástupce. Ten má potom povinnost doložit identifikační údaje nezletilého, přičemž AML zákon nestanoví bližší podmínky pro naplnění tohoto požadavku. Jednou z možností doložení je předložení rodného listu, jímž se také postaví na jisto existence vazby mezi nezletilým a zákonným zástupcem (tedy to, že tento vztah mezi předmětnými osobami skutečně existuje). Skutečnost, že nezletilý ještě nedisponuje průkazem totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 AML zákona zde tedy není překážkou.

 

Povinnost právnických osob znát svého skutečného majitele

Vydáno 3. srpna 2018

Podle § 29b zákona č. 253/2008 Sb. (po novele účinné od 1. ledna 2017) musí každá právnická osoba a správce svěřenského fondu vést a průběžně aktualizovat údaje ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele ve smyslu § 4 odst. 4 uvedeného zákona. Tyto informace na vyžádání sdělí státním orgánům, soudům a povinným osobám podle zákona č. 253/2008 Sb.

Ministerstvo spravedlnosti zřídí podle novelizovaného zákona č. 304/2013 Sb. k 1. lednu 2018 rejstřík skutečných vlastníků právnických osob a svěřenských fondů. Nové subjekty do nich údaje o skutečném majiteli budou zapisovat průběžně, stávající právnické osoby zapsané v OR mají tuto povinnost do 31. prosince 2018, nezapsané do 31. prosince 2020 a stávající svěřenské fondy do 30. června 2018.

 

Otázky spojené se statusem povinné osoby vyplývajícím z přijímání plateb v hotovosti nad 10 000 €

Vydáno 3. srpna 2018

Podle § 2 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 253/2008 Sb. se povinnou osobou stává rovněž podnikatel či jiná právnická osoba v případě, kdy se účastní obchodu v hotovosti v hodnotě od 10 000 EUR (sníženo z 15 000 EUR od 1. ledna 2017!); v takovém případě má pro tento konkrétní obchod povinnosti popsané v § 28 zákona č. 253/2008 Sb.

Ustanovení se vztahuje na všechny podnikatelské subjekty (a dále např. i na neziskové organizace) které jinak nejsou povinnou osobou podle § 2 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., bez ohledu na obor činnosti či předmět podnikání. Není rozhodující, zda právnická osoba hotovost přijímá či vyplácí. Za obchod je považován například prodej (dražba) jedné věci či služby nebo uceleného souboru věcí (služeb). V případě obchodního vztahu (§ 4 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.) je třeba za „platbu“ považovat plnění za ucelenou, byť dílčí dodávku zboží nebo služeb. Např. v případě nájemních, pojistných a podobných smluv lze za „platbu“ pro tyto účely považovat jednotlivá lhůtní plnění, nikoli tedy součet všech plnění za dobu předpokládaného trvání smlouvy (která může být i časově neomezená, na druhou stranu ale také v relativně krátkých lhůtách zrušitelná). Jestliže taková platba nebo lhůtní plnění (např. měsíční, roční) má hodnotu 10 000 EUR nebo více a je placeno v hotovosti (a to i v několika splátkách pod tímto limitem) stává se osoba uvedená § 2 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 253/2008 Sb. pro tento konkrétní případ povinnou osobou s povinnostmi uvedenými v § 28 zákona č. 253/2008 Sb.

Toto ustanovení se nevztahuje na situace, kdy hodnota obchodu (lhůtní plnění) je 10 000 € nebo více, ale jako platbu v hotovosti přijímá uvedený subjekt pouze částku do 10 000 € (například jako zálohu) a částka nad tuto hranici je hrazena bezhotovostně.

 

Identifikace držitele platební karty

Vydáno 3. srpna 2018

Podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. musí povinná osoba provést identifikaci každé fyzické osoby, která v konkrétním obchodu jedná za klienta. Identifikována tedy musí být např. každá fyzická osoba, která disponuje s účtem jiné (fyzické či právnické) osoby, a to bez ohledu na charakter oprávnění a typ nástroje, který ji k této dispozici opravňuje. V případě platebních karet to m. j. znamená, že tyto musí být personifikovány. Povinná osoba by měla držitele platebních karet zavázat k jejich používání vždy pouze tou osobou, k níž se váže provedená identifikace.

 

Země, které splňují kritéria „srovnatelnosti vnitrostátního práva v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu“

Vydáno 3. srpna 2018

Níže uvedený výčet zemí se uplatní v § 2 odst. 1 písm. h) bod 4, § 11 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 10, § 13 odst. 1 písm. b) a c), § 13 odst. 2 písm. c) bod 2, § 21 odst. 7, § 24a odst. 1 a 2, § 25 odst. 1 písm. c) a v § 39 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.):

a) členské státy Evropské unie (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) a Evropského hospodářského prostoru (tj. státy EU + Norsko, Island a Lichtenštejnsko), včetně francouzských zámořských území (Mayotte, Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie, Saint Pierre a Miquelon, Wallis a Futuna) a dále Aruba, Curaçao, Sint Maarten, Bonaire, Sint Eustatius a Saba;

b) další státy: Austrálie, Brazílie, Hongkong, Indie, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Korejská republika, Mexiko, Singapur, Švýcarsko, Spojené státy americké.

Chce-li povinná osoba příslušné výjimky využít i pro jiné než zde uvedené státy, musí si sama ověřit a na vyžádání oprávněnému orgánu prokázat splnění podmínky srovnatelnosti vnitrostátního práva tohoto státu vůči příslušné instituci v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

 

Prohlášení k plnění standardů FATF v ČR

Vydáno 3. srpna 2018

Přijetím novel některých zákonů s účinností od 1. ledna 2017 naplňuje Česká republika v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu všechny požadavky vycházející z Doporučení FATF v jejich aktuálně platném znění. K tomuto datu Česká republika rovněž provedla transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (IV. AML směrnice).

 

Účet vedený na jméno klienta

Vydáno 3. srpna 2018

V případě

a) kdy je identifikace prováděná úvěrovou nebo vyjmenovanou finanční institucí „na dálku“ podle § 11 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb. a
b) využití výjimky podle § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb. v případě blíže nespecifikovaných produktů, které představují nízké riziko zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu a splňují současně podmínky (uvedené kumulativně v bodech 1 až 6), je podmínkou mimo jiné, že první platba, resp. platby z této smlouvy se uskuteční „prostřednictvím účtu vedeného na jméno klienta“. Pro účely těchto ustanovení lze za „účet vedený na jméno klienta“ považovat i účet vedený na jméno druhého z manželů, ke kterému má klient dispoziční oprávnění.

Neuskutečnění obchodu podle § 15 zákona č. 253/2008 Sb.

Podle § 15 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu anebo ukončí obchodní vztah v případě, že je dána identifikační povinnost podle § 7 odst. 1 nebo 2 a vyskytne se některá ze zde uvedených překážek. Logickým výkladem „a maiori ad minus“ lze dovodit, že pokud se zákaz v dané situaci vztahuje na uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu, tím spíše se vztáhne na konkrétní jednotlivou transakci v rámci obchodního vztahu. Povinná osoba má podle § 9 zákona č. 253/2008 Sb. v uvedených situacích povinnost provést kontrolu klienta, včetně vyžadování vysvětlení ke smyslu a účelu konkrétní transakce, a může vyžádat i předložení dokumentace související s transakcí. Klient má v tomtéž ustanovení uloženou povinnost součinnosti; pokud požadovanou součinnost neposkytne, případně do doby, než ji poskytne, nesmí povinná osoba obchod (transakci) uskutečnit.

Současně je v § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb. uložena povinnost v situaci, kdy se klient odmítá podrobit kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná podat vždy oznámení podezřelého obchodu (OPO). Povinnost podání OPO podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb. za této situace není třeba vykládat rigidně: podle aktuální situace povinná osoba zváží, zda je předpoklad získání příslušného vysvětlení od klienta, který je například jen dočasně nedostupný. V takových případech lze klientovi poskytnout přiměřenou dobu ke splnění součinnosti a podání OPO odložit až do jejího marného uplynutí.

Pokud povinná osoba za této situace podá OPO, neprovádí odklad splnění příkazu klienta podle § 20 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb.; v OPO však uvede (zvýrazněně), že obchod nebyl proveden na základě § 15 odst. 1 (příp. odst. 2) zákona č. 253/2008 Sb. Pro neuskutečnění obchodu podle § 15 není stanovena lhůta, nelze však takto zablokované prostředky držet neomezeně dlouho. FAÚ takové oznámení šetří přednostně. Vždy po skončení šetření vyrozumí oznamovatele o způsobu ukončení věci. V případě, že podává trestní oznámení (§ 32 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb.), provede zajištění podle § 20 odst. 3 písm. b) a odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb. Pokud nenastane důvod k podání trestního oznámení, FAÚ věc pouze uloží (zpravidla ve lhůtě do 30 dnů) a sdělí to oznamovateli, který toto sdělení využije k dalšímu postupu vůči příslušnému klientovi. Povinná osoba zváží ukončení vztahu s nespolupracujícím klientem; minimálně jej však dále posuzuje jako velmi rizikového.

Pokud v průběhu šetření FAÚ na základě uvedeného postupu klient součinnost poskytne, povinná osoba před dokončením transakce vždy výsledek kontroly klienta sdělí FAÚ jako doplnění OPO, přičemž sama může transakci odložit podle § 20 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., případně tak může učinit FAÚ podle odst. 3 písm. b) tohoto ustanovení.

Obdobně se povinná osoba zachová i při obchodu s politicky exponovanou osobou, pokud jí není znám původ majetku užitého v obchodu (§ 15 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.).

Při uplatnění § 15 zákona č. 253/2008 Sb. se jedná o plnění povinnosti ze zákona; pokud nejde o zjevné zneužití tohoto instrumentu a je i dále postupováno v souladu se zákonem (povinnost podání OPO bez zbytečného prodlení), odpovědnost za případnou škodu způsobenou klientovi přebírá stát.

 

Odklad splnění příkazu klienta podle § 20 zákona č. 253/2008 Sb.

Vydáno 3. srpna 2018

Ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. je dočasným zajišťovacím opatřením, které povinná osoba při nebezpečí z prodlení uplatní vůči majetku, který je předmětem oznámení podezřelého obchodu. Vztahuje se k manipulaci s tímto majetkem, ke které by mohlo dojít na základě dispoziční pravomoci klienta; je tím vyjádřeno, že neomezuje např. dispozice s tímto majetkem na základě rozhodnutí státních orgánů. Toto zajištění trvá od okamžiku, kdy povinná osoba zjistila podezřelý obchod, přičemž počítání lhůty 24 hodin započne až okamžikem přijetí oznámení podezřelého obchodu Finančním analytickým úřadem. Ustanovení nekonkretizuje, zda se jedná o splnění příkazu klienta daného s předstihem (např. i formou „trvalého příkazu“), příkazu souvisejícího se zjištěním podezřelého obchodu, nebo příkazu, který bude přijat až po oznámení podezřelého obchodu. S ohledem na současně používané formy moderního obchodního styku je přitom třeba předejít i manipulaci s tímto majetkem takovými prostředky, kdy např. převod může být uskutečněn automaticky bez nutnosti (ale i možnosti) zásahu ze strany pracovníků povinné osoby (elektronické příkazy, použití platebních karet apod.); majetek je proto nutno zajistit i proti těmto možnostem nakládání.

 

Uplatnění výjimky podle § 34

Vydáno 3. srpna 2018

Forma žádosti je nepřímo stanovena v § 34 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb., proto by měla být žádost podána písemně na adresu Finančního analytického úřadu (datová schránka egi8zyh nebo pošt. přihrádka 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1.

Žádné další formální náležitosti pro podání žádosti o povolení výjimky podle § 34 zákona č. 253/2008 Sb. nejsou předepsány, obecně by však mělo podání obsahovat náležitosti podání stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu.

Veškeré informace a údaje, kterými žadatel dokladuje splnění podmínek pro udělení výjimky, může vypsat přímo do textu žádosti, a to zejména údaje o celkovém ročním obratu společnosti žadatele a o obratu z činnosti, na kterou je povolení výjimky žádáno (na základě výsledků posledního uzavřeného účetního období). Dále je třeba uvést specifikaci všech činností, které žadatel vykonává, aby bylo zřejmé, že v jiné činnosti skutečně není povinnou osobou podle zákona č. 253/2008 Sb., a také informaci, ke které hlavní činnosti (hlavním činnostem) je předmětná činnost doplňkovou. Žadatel dále popíše, jakým způsobem má zajištěno, že hodnota jednotlivého obchodu nebo více obchodů v rámci činnosti, na kterou je povolení výjimky žádáno, uskutečněných v průběhu 30 po sobě jdoucích dnů s týmž klientem nepřekročí částku EUR 1 000.

Podmínky pro udělení výjimky jsou v § 34 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 253/2008 Sb. stanoveny kumulativně, tj. žadatel musí splnit současně všechny zde uvedené podmínky.

Není podmínkou, aby byly informace v žádosti doloženy konkrétními doklady – v případě pochybností si je může FAÚ v průběhu správního řízení o povolení výjimky vyžádat.

 

Mlčenlivost

Vydáno 3. srpna 2018

Zvláštní úprava mlčenlivosti v § 38 zákona č. 253/2008 Sb. se vztahuje k oznámení a šetření podezřelého obchodu a i s ohledem na § 39 tohoto zákona a celý kontext zákona, jakož i jeho prameny v mezinárodních smlouvách a dalších mezinárodních dokumentech je zřejmé, že smyslem tohoto ustanovení je zejména:

  • nerušený průběh šetření podezřelého obchodu,
  • ochrana zpracovávaných a uchovávaných informací po dobu, než jsou výsledky šetření předány jinému orgánu podle § 32 zákona č. 253/2008 Sb.,
  • zachování možnosti použití zajišťovacích opatření vůči majetku v případném následném trestním řízení,
  • ochrana osob, které oznamují podezřelé obchody, před hrozbami nebo nepřátelskými činy.

Tato zvláštní ochrana u části informací ztrácí význam po ukončení šetření Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“) a podání oznámení orgánům činným v trestním řízení, případně po přijetí vlastních opatření těmito orgány v rámci trestního řízení. To však nelze vztáhnout na informace popsané v poslední výše uvedené odrážce, tedy takové, které by případně byly způsobilé ohrozit konkrétní osoby na straně povinné osoby jako oznamovatele například tím, že k nim získá přístup osoba, jíž se takové oznámení týkalo. Tyto informace proto nejsou součástí oznámení FAÚ orgánům činným v trestním řízení.

Vzhledem k tomu, že některá šetření podezřelých obchodů spolu souvisí, přehled o stavu šetření má pouze Finanční analytický úřad, který tak jako jediný může prohlásit, zda již nastaly skutečnosti pro poskytnutí určitých informací z oznámení podezřelého obchodu konkrétnímu žadateli, včetně orgánu činného v trestním řízení.

Z uvedeného vyplývá, že s dotazy, které se týkají obsahu oznámení podezřelého obchodu (či obecně komunikace mezi povinnou osobou a FAÚ) a zejména s žádostmi o poskytnutí obsahu oznámení podezřelého obchodu (a případně i související korespondence mezi povinnou osobou a FAÚ) by se oprávnění včetně orgánů činných v trestním řízení měli zásadně obracet na FAÚ, který důvodnost žádosti posoudí a rozhodne zda, případně v jakém rozsahu a formě lze příslušné informace poskytnout. Tím není omezeno sdělení informace povinnou osobou orgánu činnému v trestním řízení, zda a případně kdy v konkrétním případě bylo/nebylo podáno oznámení podezřelého obchodu.

Mlčenlivost podle § 38 zákona č. 253/2008 Sb. nebrání výkonu kontrolní činnosti na základě jiných právních předpisů oprávněných instituci (např. bankovní dohled, Úřad pro ochranu osobních údajů) u subjektů, na které se uvedený zákon vztahuje. Tato kontrola může zahrnovat jak osobní údaje shromážděné na základě zákona č. 253/2008 Sb., tak i nakládání s nimi v souvislosti s podáním oznámení podezřelého obchodu. Kontrolní orgány jsou pak vázány mlčenlivostí podle § 38 odst. 3 tohoto zákona.

 

Seznam vysoce rizikových zemí

Vydáno 5. ledna 2018

V souvislosti s často se opakujícími dotazy ohledně seznamu tzv. rizikových zemí vydává Finanční analytický úřad následující doporučení. Toto doporučení je primárně určeno pro povinné osoby ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“), ale praktické využití může nalézt i u široké veřejnosti, např. u subjektů obchodujících s některou z těchto jurisdikcí.

Povinnost zohlednit faktory možného vyššího rizika včetně faktorů zeměpisného rizika vyplývá povinným osobám z ustanovení § 21a odst. 1 AML zákona.

Z demonstrativního výčtu faktorů možného vyššího zeměpisného rizika, jak jsou tyto uvedeny v bodě 3 přílohy 2 k AML zákonu, je zřejmé, že hledisek, pro které může být konkrétní země považována za rizikovou, je celá řada.

Uvedený seznam rizikových zemí by měl být považován za minimální standard, přičemž v závislosti na mezinárodním vývoji logicky nejde v žádném případě o seznam konečný. Finanční analytický úřad nikterak nebrání jeho rozšíření podle konkrétních okolností, naopak doporučuje s tímto seznamem pracovat a lze jej jistě rozšiřovat o země rizikové i z dalších hledisek, kupříkladu se nabízí do něj zařadit země všeobecně považované za tzv. daňové ráje. Tyto země FAÚ do seznamu nezařazuje z důvodu absence definice takového pojmu. Bude tudíž na každé povinné osobě či dalších uživatelích tohoto seznamu, o jaké další jurisdikce si svůj seznam rizikových zemí rozšíří.

Dokumenty ke stažení:

Pro seznamy vysoce rizikových zemí podle Eu a FATF, které již nejsou platné, navštivte archiv.

  

Identifikace prostředků na účtech advokátní úschovy

Vydáno 13. dubna 2017

V případě sjednání úschovy peněz u advokáta v podobě jejich uložení na zvláštní účet advokáta u banky, jsou povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona ve vztahu k této úschově jak advokát, tak banka a oba musí plnit své zákonné povinnosti, stanovené tímto právním předpisem. Banka je povinna, v souladu s příslušnými ustanoveními AML zákona, provádět ve vztahu ke svému klientovi – advokátovi – identifikaci a kontrolu klienta, která zahrnuje i požadavek na identifikaci vkladatele, jakožto skutečného majitele prostředků na účtu.

Podle § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Provádění úschov peněz však není bezprostředně poskytováním právních služeb – jde o správu cizího majetku podle § 56 zákona o advokacii, přičemž na tuto činnost se ustanovení § 21 o povinnosti mlčenlivosti použije toliko přiměřeně. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že advokátní mlčenlivost nemůže být oprávněným důvodem pro to, aby advokát odmítl bance sdělit totožnost vkladatele prostředků do úschovy. Nadto je třeba uvést, že požadavek na identifikaci vkladatele jednoznačně směřuje k ochraně klienta, neboť stanoví podmínky, za kterých je pohledávka z vkladu u banky pojištěna (viz. § 41c zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů). V případě, že by advokát porušil povinnost stanovenou zákonem o bankách s odkazem na povinnost mlčenlivosti, ohrozil by tím vklad svého klienta pro případ úpadku banky.

 

Vztah AML zákona a nového zákona o platebním styku

Vydáno 8. ledna 2018

Dne 13. ledna 2018 vstoupí v účinnost nový zákon o platebním styku (zákon č. 370/2017 Sb.) a jeho změnový zákon (zákon č. 371/2017 Sb.), kterým dochází i ke změně AML zákona, a to v definici povinné osoby, konkrétně § 2 odst. 1 bod 5), který nově zní „osoba oprávněná k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz“.

Protože v rámci nového zákona o platebním styku došlo k rozšíření pojmu platební služby, bude na základě výše uvedených legislativních změn AML zákon dopadat i na nové subjekty, na které dosud nedopadal. Konkrétně se jedná o subjekty poskytující službu nepřímého dání platebního příkazu a službu informování o platebním účtu.

Finanční analytický úřad (FAÚ) si je vědom specifické povahy činnosti těchto subjektů, která je v mnoha směrech značně odlišná od standardních úvěrových či finančních institucí, zejména tím, že přes tyto subjekty neprobíhají žádné přesuny finančních prostředků. Nicméně na druhou stranu je neoddiskutovatelné, že AML zákon se bude na tyto subjekty od 13. ledna 2018 vztahovat. FAÚ se jakožto hlavní regulátor v této oblasti vždy snaží aplikovat AML opatření jen v rámci a v rozsahu smyslu a účelu této právní úpravy. Vzhledem k výše uvedenému bude FAÚ vyžadovat od těchto subjektů přiměřenou, reálně proveditelnou a technicky možnou implementaci opatření stanovených AML zákonem. Konkrétně bude nutné, aby identifikace klienta byla prováděna vždy, pokud to AML zákon vyžaduje (tj. při obchodech v hodnotě nad 1000 EUR a v dalších případech, uvedených v § 7 odst. 2) a to v rozsahu stanoveném AML zákonem, ale provádění kontroly klienta, jejímž cílem je zejména zjistit smysl a účel a zamýšlenou povahu obchodu a původ peněžních prostředků, standardně vyžadováno nebude. Nicméně protože tyto subjekty mohou mít přehled o aktivitách na jednom či více účtech svého klienta, jejich povinností bude kromě identifikace zejména  monitorování a vyhodnocování transakcí a v případě, že bude některá transakce či transakční chování klienta podezřelé ve smyslu AML zákona, bude nahlášeno formou oznámení o podezřelém obchodu FAÚ.

 

Identifikace klienta na dálku

Vydáno 12. července 2017

Ustanovení o identifikaci na dálku je nově upraveno v § 11 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon) od 1. 1. 2017. Není již vázáno na „spotřebitelské“ smlouvy a je tedy otevřeno pro jakýkoli typ klienta včetně právnické osoby. Využít jej mohou jen úvěrové instituce a vymezené finanční instituce (uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) bodech 1 až 11 AML zákona) při uzavírání písemné smlouvy (i elektronicky, viz § 562 NOZ) o finanční službě. Dokumenty související s identifikací zašle klient povinné osobě v kopii (nejlépe elektronicky, což sice není v zákoně uvedeno, ale povinná osoba si to může stanovit jako vlastní podmínku), přičemž tyto kopie musí splňovat kvalitativní podmínky podle § 10 odst. 4 AML zákona. Má-li být takto identifikována právnická osoba, je třeba doručit všechny dokumenty a údaje k identifikaci právnické osoby (u osoby v obchodním rejstříku ČR lze připustit odkaz a prohlášení o aktuálnosti tam uvedených informací). Současně se identifikuje k danému produktu za ni oprávněná fyzická osoba (příp. i více oprávněných osob). Je třeba doklad prokazující oprávnění jednající osoby, přičemž je na volbě povinné osoby úroveň ověření takového dokladu (např. plné moci), pokud zastoupení nevyplývá ze zákona (např. statutár, prokurista). K oprávněné osobě je třeba doručit kopie příslušných částí průkazu totožnosti a nejméně jednoho dalšího podpůrného dokladu v souladu s § 11 odst. 7 písm. a) bodem 1 AML zákona. Doklad potvrzující existenci účtu klienta podle § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2 AML zákona se musí vztahovat skutečně ke klientovi, tzn. v případě právnické osoby se jedná o účet této právnické osoby. Zákon nestanoví, že oprávněná osoba v rámci nové smlouvy musí být současně disponentem tohoto ověřovacího účtu. Prostřednictvím tohoto účtu musí proběhnout ověřovací platba, jejíž směr ani hodnotu zákon nestanoví.

Při uvedeném postupu je třeba dodržet i podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. c), § 11 odst. 9 a 10 a § 12 AML zákona. Lze jej spojit s úkony kontroly klienta podle § 9 AML zákona. Dokumenty doručené v elektronické podobě se uchovávají zásadně elektronicky, aby nedošlo k jejich zkreslení nebo znehodnocení skladováním; je třeba vzít v úvahu dobu uchování podle § 16 AML zákona.

Je přípustné využít tento postup i při identifikaci další oprávněné osoby k již existující finanční smlouvě, a to formou písemného dodatku smlouvy mezi klientem a povinnou osobou při splnění všech uvedených podmínek vč. kontrolní platby.

Zákonem jsou stanoveny základní (minimální) podmínky, které je třeba při provádění identifikace daným způsobem splnit. Ustanovení má fakultativní charakter, je na povinné osobě a jejím hodnocení rizik, zda pro daný produkt a typ klienta vůbec tento způsob identifikace připouští a jaká další bezpečnostní opatření při jejím prováděním uplatní. Je třeba uvážit zejména rizika zcizení identity nebo nedostatku informací v rámci počáteční kontroly klienta. Jako další prvky k omezení rizik lze uplatnit např. stanovení konkrétních přípustných typů průkazů totožnosti a podpůrných dokladů, vyžadování více průkazů totožnosti k identifikované fyzické osobě (ať v roli klienta nebo oprávněné osoby), ověření jednající osoby telefonicky nebo pomocí videopřenosu (v těchto případech je třeba jako součást identifikace uchovávat i záznam tohoto úkonu). U osob, které mají povinně datovou schránku, lze například vyžadovat doručování pouze touto cestou.

 

Stanovisko k PEP – subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami

Vydáno 10. května 2017

Podle § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2017, se opatření týkající se politicky exponovaných osob (dále jen PEP) uplatní ve stejném rozsahu vůči klientovi, jehož skutečným majitelem je PEP, a vůči osobě, o níž je povinné osobě známo, že jedná ve prospěch PEP. Jak je uvedeno i v Metodickém pokynu FAÚ č. 7, neznamená to, že by se zpřísněná opatření zákona č. 253/2008 Sb., vůči PEP automaticky aplikovala například i na subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami jen proto, že v jejich řídících orgánech z titulu zřizovatele figuruje PEP. U těchto typů právnických osob je dáno jejich podstatou a funkcí, že v pozici statutárů zpravidla působí PEP. Pokud je například členem řídícího orgánu nemocnice, zřizované městem, starosta tohoto města, který je z titulu své funkce politicky exponovanou osobou, není třeba na tuto nemocnici uplatňovat přísnější pravidla obchodního vztahu, stanovená zákonem č. 253/2008 Sb. vůči PEP. Nicméně pokud bude tentýž starosta statutárním orgánem jiného subjektu, ale již ne z titulu své funkce, vůči takovému subjektu se naopak v souladu s § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb. doplňková opatření vůči PEP uplatní.

 

Zprostředkovaná identifikace - § 10 AML zákona

Vydáno 25. dubna 2017

Postup a obsah provádění zprostředkované identifikace podle § 10 podle znění zákona č. 253/2008 Sb. před a po 1. lednu 2017 se nijak neliší. Jediný rozdíl je u statutárů právnické osoby, kde AML zákon v § 5 odst. 1 písm. b) nově požaduje pouze „u fyzické osoby, která je členem jejího statutárního orgánu, údaje ke zjištění a ověření její totožnosti“; postačí proto údaje uváděné v současném typu výpisu z OR, ostatní položky nemusí být vyplněny (proškrtnou se).

Dokumenty ke stažení:

Kvalifikované dotazy

Protože se stále vyskytují nejasné a obtížně uchopitelné dotazy, Finanční analytický úřad (FAÚ) stanovil základní pravidla pro podání kvalifikovaného dotazu, kterými by se měli řídit zejména žadatelé o poskytnutí stanovisek k výkladu právních předpisů, souvisejících s jeho činností.

Poskytování odpovědí na dotazy v oblasti působnosti FAÚ

Jako součást metodické činnosti poskytuje FAÚ zejména povinným osobám, ale i dalším subjektům, podporu při řešení nejasných otázek s cílem usnadnit plnění příslušných povinností a předcházet jejich porušování. FAÚ poskytuje odpovědi na kvalifikované dotazy obvykle do 30 dnů ode dne doručení dotazu. Pokud tazatel v odůvodněných případech potřebuje stanovisko v kratší lhůtě, je nutné se na tom vždy předem domluvit buď e-mailem nebo telefonicky.

Současně ale není úkolem FAÚ nahrazovat úvahu samotných tazatelů nebo jejich právních a ekonomických poradců. Proto očekáváme, že takové dotazy budou odpovídat dále popsaným pravidlům pro tzv. kvalifikované dotazy. Současně považujeme za potřebné informovat o významu, který takové odpovědi pro tazatele mají.

 

I.Vymezení kvalifikovaného dotazu

1) Dotaz se vztahuje bezprostředně k působnosti FAÚ

Za dotaz vztahující se bezprostředně k působnosti FAÚ lze považovat především dotaz k výkladu příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, nebo dotaz bezprostředně související s problematikou praní špinavých peněz a financování terorismu (zejména související právní předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy).

Pravidla pro kvalifikované dotazy v oblasti mezinárodních sankcí jsou stanovena v sekci Mezinárodní sankce.

2) Dotaz je písemný

Za písemný dotaz považuje FAÚ i dotaz zaslaný elektronicky datovou schránkou (egi8zyh) nebo e-mailem (fau@mfcr.cz). FAÚ vždy odpovídá stejnou cestou, jakou dotaz obdržel.

3) Dotaz obsahuje dostatek relevantních informací

Součástí informací je kromě věcného popisu dotazu včetně okolností podstatných pro přípravu odpovědi i označení pravidla (ustanovení příslušného právního předpisu), k jehož výkladu dotaz směřuje. Dotaz by měl být dostatečně konkrétní, aby bylo zřejmé, že nejde o řešení abstraktních (spekulativních) otázek, ale problému, s nímž se účastník trhu skutečně potýká.

Mezi relevantní informace patří i identita skutečného tazatele a jeho postavení v řešeném problému – adresáta vyjádření (povinná osoba, klient povinné osoby, apod.). V případě, že o stanovisko žádá prostředník (poradce, advokát) za svého klienta, je třeba blíže určit tohoto klienta a jeho vztah k problému.

4) Dotaz obsahuje analýzu situace a návrh vlastního řešení

Tazatel uvede analýzu problému a vyjádří se k možnostem řešení, resp. uvede, v čem spatřuje nejasnost. V běžných případech není důvod, aby se FAÚ vyjadřoval k obecným dotazům, jak se určitá otázka řeší, nebo jaká ustanovení dopadají na určitou situaci. Tyto otázky by měli tazatelé umět zodpovědět sami nebo s pomocí právních poradců. FAÚ nehodlá a ani nemůže nahrazovat jejich činnost. Účelem odborných vyjádření FAÚ je poskytnout výklad gestora a dohledového orgánu k aplikaci relevantních předpisů zejména tam, kde by jejich výklad mohl být nejednoznačný.

Analýza připravená tazatelem také umožňuje lépe specifikovat předmět dotazu.

 

II.Význam odpovědí na kvalifikované dotazy

FAÚ hodlá vůči tazateli postupovat v souladu se svým vyjádřením v odpovědi na kvalifikovaný dotaz a tato vyjádření v zájmu koordinace dává k dispozici i dalším dozorovým orgánům. Bude-li tazatel (resp. osoba, k jejíž činnosti dotaz směřuje) jednat v souladu s vyjádřením při současném splnění podmínek v dotazu a ve vyjádření uvedených, bude FAÚ považovat jednání tazatele za jednání v souladu s pravidlem, ke kterému se vyjádření vztahuje. Vyjádření FAÚ má však význam pouze vůči osobě označené v dotazu a jen ve vztahu ke konkrétním okolnostem popsaným v dotazu, nemá žádné právní účinky vůči třetím osobám. Vyjádření nelze bez dalšího zobecňovat a vztahovat na jiné, byť obdobné situace.

Jedná-li tazatel na základě skutečností, které FAÚ nemohl s ohledem na znění dotazu zohlednit, nebo v případech, kdy došlo ke změně rozhodných skutečností nebo aplikovaného právního předpisu, může vyjádření FAÚ částečně nebo zcela pozbýt platnosti.

FAÚ nemůže předjímat rozhodnutí soudních či jiných orgánů a jejich výklad právních předpisů. Stanovisko FAÚ není a ani nemůže být závazným výkladovým stanoviskem k právnímu předpisu.

Související agenda

Elektronická identifikace prostředkem elektronické identifikace vydaným a používaným v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace

Ke dni 1. 1. 2021 vstoupí v účinnost novela AML zákona, jež umožní provádět identifikaci klienta pomocí prostředku elektronické identifikace s vysokou úrovní záruky, jenž je vydáván a používán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace ve smyslu § 3 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Uvedená změna je reflektována v nově vloženém ustanovení § 8a odst. 1 písm. a) AML zákona. Identifikace v takovém případě probíhá s využitím služeb Národního bodu pro identifikaci a autentizaci (NIA). V případě, že se klient identifikuje povinné osobě (v kontextu elektronické identifikace - povinné osobě vystupující v roli kvalifikovaného poskytovatele ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, nazývaného též „service provider“) prostředkem elektronické identifikace vydaným českým správcem elektronické identifikace, pak NIA poskytne přímo povinné osobě referenční údaje z registru obyvatel. Předmětným prostředkem elektronické identifikace může být například občanský průkaz s elektronickým čipem (tzv. eObčanka) či prostředek vydávaný soukromým kvalifikovaným správcem systému elektronické identifikace.

Využívání metody elektronické identifikace u klientů není pro povinné osoby nijak zpoplatněno a z hlediska její využitelnosti a bezpečnostní záruky, jež skýtá, je postavena na roveň identifikace za fyzické přítomnosti klienta.

Bližší informace k tomu, jak se povinná osoba může stát kvalifikovaným poskytovatelem, lze nalézt na https://www.eidentita.cz/Home.

 

Seznam vysoce rizikových třetích zemí

V souvislosti s často se opakujícími dotazy ohledně seznamu tzv. vysoce rizikových třetích zemí vydává Finanční analytický úřad následující doporučení. Toto doporučení je primárně určeno pro povinné osoby ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“), ale praktické využití může nalézt i u široké veřejnosti, např. u subjektů obchodujících s některou z těchto rizikových jurisdikcí.

Povinné osoby jsou dle ustanovení § 9a odst. 2 AML zákona povinny uplatňovat opatření zesílené identifikace a kontroly klienta vždy při vzniku a v průběhu obchodního vztahu s osobou usazenou ve vysoce rizikové třetí zemi a vždy před uskutečněním obchodu souvisejícího vysoce rizikovou třetí zemí. Povinnost zohlednit faktory možného vyššího rizika včetně faktorů zeměpisného rizika vyplývá povinným osobám rovněž z ustanovení § 21a odst. 1 AML zákona.

Definice a detekce vysoce rizikových třetích zemí je k nalezení zde.

Z demonstrativního výčtu faktorů možného vyššího zeměpisného rizika, které jsou uvedeny v bodě 3 přílohy č. 2 k AML zákonu, je zřejmé, že hledisek, pro které může být konkrétní země považována za rizikovou, je celá řada.

Uvedený seznam rizikových zemí by měl být považován za minimální standard, přičemž v závislosti na mezinárodním vývoji logicky nejde v žádném případě o seznam konečný. Finanční analytický úřad nikterak nebrání jeho rozšíření podle konkrétních okolností, naopak doporučuje s tímto seznamem pracovat a lze jej jistě rozšiřovat o země rizikové i z dalších hledisek, kupříkladu se nabízí do něj zařadit země všeobecně považované za tzv. daňové ráje. Tyto země však FAÚ výslovně do seznamu nezařazuje z důvodu absence definice takového pojmu. Bude tudíž na každé povinné osobě či dalších uživatelích tohoto seznamu, o jaké další jurisdikce si svůj seznam vysoce rizikových zemí rozšíří.

Dokumenty ke stažení:

Pro seznamy vysoce rizikových zemí podle Eu a FATF, které již nejsou platné, navštivte archiv.

Podněty k novelizaci AML zákona či sankčního zákona

 

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (dále „AML zákon“) a zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí (dále „sankční zákon“) spadají do gesce FAÚ. Jedná se o právní předpisy, které jsou významně ovlivněny evropským právem a dalšími mezinárodními standardy, se kterými musí být v souladu.

Použití těchto zákonů může v praxi činit v některých situacích obtíže. Z tohoto důvodu uvítáme od odborné veřejnosti podněty a informace ve vztahu k jejich praktické aplikaci, které by napomohly zefektivnění fungování těchto předpisů v praxi.

Své podněty můžete zasílat FAÚ za použití přiloženého formuláře, a to na emailovou adresu legislativa@fau.mfcr.cz nebo do datové schránky FAÚ.

Dokumenty ke stažení: