Fyzická osobu, které byla svěřena veřejná funkce značného významu, která s sebou nese významné rozhodovací pravomoci a jejíž rozhodnutí dopadá na nakládání s finančními prostředky, a to jak v celostátním, tak v regionálním měřítku, dále fyzická osoba, které byla svěřena veřejná funkce značného významu, když tuto funkci vykonává nebo vykonávala v jiném státě, v orgánu Evropské unie anebo v mezinárodní organizaci, a další fyzické osoby, které jsou na uvedené vnitrostátní či zahraniční PEP napojené. Blíže viz ustanovení § 4 odst. 5 AML zákona a Metodický pokyn č. 7 – Opatření vůči politicky exponovaným osobám.

Zda je klient PEP lze zjistit využitím vnitrostátního seznamu funkcí PEP, která je přílohou Metodického pokynu č. 7, vlastním šetřením např. za využití otevřených zdrojů informací apod., použitím některého z komerčních systémů pro kontrolu a vyhledávání „rizikových“ klientů nebo písemným prohlášením klienta při identifikaci na počátku obchodu/obchodního vztahu.

Povinná osoba má u klienta PEP povinnost přezkoumávat v rámci procesu kontroly klienta zdroj peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká (ustanovení § 9 odst. 2 písm. d) AML zákona), a dále přijmout přiměřená opatření ke zjištění původu jejího majetku (ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) AML zákona).

Zjišťování zdroje peněžních prostředků by mělo primárně směřovat ke zjištění informací o zdroji majetku klienta, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká, a zjištění dalších případných souvisejících informací – např. informací o předchozím či následném toku peněžních prostředků či převodu majetku (od koho a kam se majetek přesouval), nebo informací o objemu takového majetku, o frekvenci získávání/generování takového majetku či peněžních prostředků v čase. Pojem původ majetku je vykládán v souladu s občanským zákoníkem, tedy jedná se o souhrn všeho, co dané osobě patří. V rámci tohoto opatření tak dochází ke zjišťování původu veškerého majetku dané osoby, nikoli pouze jeho podmnožiny, jež je bezprostředně užita v daném obchodu či obchodním vztahu.

Za vysoce rizikovou třetí zemi je třeba považovat takovou jurisdikci, která neplněním či nedostatečným plněním opatření v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu představuje významnou hrozbu pro mezinárodní finanční systém. Dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) bod 3 AML zákona se pak vysoce rizikovou třetí zemi rozumí země, kterou na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo z jiného důvodu je třeba považovat za vysoce rizikovou. Přímo použitelným předpisem Evropské unie je v daném případě nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675 ze dne 14. července 2016, kterým se směrnice (EU) 2015/849 Evropského parlamentu a Rady doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky, zahrnující státy, které dle názoru Evropské komise "představují významné riziko pro finanční systém unie". Jiným důvodem, a současně tím stěžejním, je zde myšlen seznam vysoce rizikových třetích zemí sestavený Finančním akčním výborem (Financial Action Task Force, FATF).

Evropská unie do značné míry „překlápí“ seznam sestavený FATF, s tím, že tyto seznamy jsou průběžně aktualizovány.

Seznamy vysoce rizikových třetích zemí vydané Evropskou unií a FATF je třeba považovat za primární zdroj informací a současně za minimální standard, přičemž s ohledem na mezinárodní vývoj nejde v žádném případě o seznamy konečné. Finanční analytický úřad nikterak nebrání povinným osobám, aby si „svůj“ seznam vysoce rizikových třetích zemí aktualizovaly a rozšířily podle konkrétních okolností, naopak doporučuje s těmito seznamy pracovat a případně si na „svůj“ seznam pro potřeby své činnosti zařadit země rizikové i z dalších hledisek (např. tzv. daňové ráje).

U klienta usazeného ve vysoce rizikové třetí zemi je nezbytné postupovat velmi důkladně a obezřetně. Uplatní se obecná ustanovení AML zákona vztahující se k identifikaci klienta, u kontroly klienta se pak opatření uplatní bez ohledu na hodnotu obchodu (povinnost kontroly klienta tak vzniká současně s povinností jeho identifikace). Současně, tedy nad rámec „standardní“ identifikace a kontroly klienta, je povinnost uplatnit nový institut uvedený v ustanovení § 9a AML zákon – tzv. zesílenou identifikaci a kontrolu klienta. K podrobnostem viz. Metodický pokyn Finančního analytického úřadu zaměřený na kontrolu klienta.

S ohledem na zajištění souladu pojmosloví souvisejících právních předpisů je třeba pojem „usazení“ interpretovat ve smyslu pojmu „země původu“ definovaném v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky České národní banky č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ze dne 11 dubna 2018.

Samotná Doporučení FATF sice pro povinné osoby právně závazná nejsou, právně závazné ale samozřejmě jsou právní předpisy, které upravují stejné otázky jako Doporučení. Tyto právní předpisy na mnoha místech z Doporučení vycházejí, protože Doporučení představují celosvětově uznávané mezinárodní standardy v oblasti boje proti praní špinavých peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení (AML/CFT). Příslušné evropské směrnice to ve svých preambulích výslovně uvádějí (viz recitál 4 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 v jejím původním, nenovelizovaném znění). A uvádí to také obecná část důvodové zprávy k zákonu č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Doporučení proto mohou pro povinné osoby představovat velmi cenný zdroj informací, pokud by chtěly do problematiky AML/CFT proniknout hlouběji a znát její širší mezinárodní kontext.