Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Stanoviska FAÚ

11.05.2017

Zjednodušená identifikace a kontrola klienta

Řádně prováděná identifikace a kontrola klienta je klíčovým prvkem AML/CFT prevence. Jejich účelem je jednoznačně ztotožnit klienta již na počátku obchodního vztahu či při realizaci jednotlivého obchodu a následně průběžně prověřovat jeho aktivity v rámci tohoto obchodního vztahu. Pokud nastane povinnost identifikace klienta podle § 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), povinná osoba provede identifikaci postupem podle § 8, případně podle § 10 až 12 AML zákona. Uplatní-li se povinnost kontroly klienta podle § 9 odst. 1 AML zákona, povinná osoba provede kontrolu klienta v souladu s dalšími ustanoveními § 9 AML zákona.

Ustanovení § 13 odst. 1 AML zákona umožňuje povinným osobám za určitých okolností provádět identifikaci a případně i kontrolu klienta ve vztahu k vyjmenovaným kategoriím klientů s potenciálně nižším ML/FT rizikem zjednodušeně, tedy bez postupů a plného rozsahu informací vyžadovaných v § 8 až 12 AML zákona. Obdobně § 13 odst. 2 AML zákona umožňuje využít zjednodušené postupy identifikace a kontroly klienta ve vztahu k některým nízkorizikovým produktům.

Použití zjednodušené identifikace a kontroly klienta není zcela bez hranic, vždy je při jeho aplikaci nutné vycházet i z § 13 odst. 3 AML zákona, přičemž podmínky uvedené v písm. a) až c) tohoto ustanovení jsou formulovány kumulativně a musí být vždy splněny všechny současně. V souladu s § 13 odst. 4 nelze tyto zjednodušené postupy použít u klienta, který je politicky exponovanou osobou.

Pro uplatnění § 13 odst. 1 AML zákona musí samozřejmě klient spadat do některé z kategorií, uvedených v tomto ustanovení (podmínky v jednotlivých bodech písm. f) uvedeného ustanovení jsou rovněž formulovány kumulativně). Dále musí být zjištěny veškeré identifikační údaje klienta v rozsahu podle § 5 AML zákona, nicméně způsob jejich opatření a případné ověření záleží již na povinné osobě. Velmi důležitým omezením je to, že zjednodušená identifikace a kontrola klienta není přípustná, pokud povinná osoba zjistí nebo má pochybnosti o tom, že klient, produkt nebo konkrétní obchod představuje zvýšené riziko zneužití pro účely praní peněz nebo financování terorismu. Skutečnost, že daný subjekt spadá do některé z kategorií vyjmenovaných v § 13 odst. 1 AML zákona, tedy nevylučuje jeho rizikovost. Např. některé subjekty mohou být infiltrovány nebo zneužity nelegálními strukturami. Proto v případě pochybností ve smyslu § 13 odst. 3 AML zákona, které vyvstanou např. na základě průběžného přezkoumávání obchodů ve smyslu § 9 odst. 2 písm. c) AML zákona, musí být takové subjekty patřičně rizikově kategorizovány, a to na začátku nebo i v průběhu obchodního vztahu Samozřejmě i tyto případy poté podléhají dalším opatřením, včetně povinnosti oznámit podezřelý obchod.

Konkrétní podmínky uplatňování zjednodušené kontroly a identifikace klienta je třeba posoudit v hodnocení rizik podle § 21a AML zákona. Pokud povinná osoba při své činnosti připouští využití § 13 AML zákona, musí ve svém hodnocení rizik ve shora uvedeném smyslu zhodnotit a popsat přípustnost zjednodušené identifikace a kontroly klienta u příslušných typů klientů a u konkrétních produktů či služeb a případně i nastavit přípustné meze těchto zjednodušených postupů. Významným zdrojem informací o rizikovosti jednotlivých typů klientů, produktů či situací je i národní hodnocení rizik.


10.05.2017

Stanovisko k PEP – subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami

Podle § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2017, se opatření týkající se politicky exponovaných osob (dále jen PEP) uplatní ve stejném rozsahu vůči klientovi, jehož skutečným majitelem je PEP, a vůči osobě, o níž je povinné osobě známo, že jedná ve prospěch PEP. Jak je uvedeno i v Metodickém pokynu FAÚ č. 7 , neznamená to, že by se zpřísněná opatření zákona č. 253/2008 Sb., vůči PEP automaticky aplikovala například i na subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami jen proto, že v jejich řídících orgánech z titulu zřizovatele figuruje PEP. U těchto typů právnických osob je dáno jejich podstatou a funkcí, že v pozici statutárů zpravidla působí PEP. Pokud je například členem řídícího orgánu nemocnice, zřizované městem, starosta tohoto města, který je z titulu své funkce politicky exponovanou osobou, není třeba na tuto nemocnici uplatňovat přísnější pravidla obchodního vztahu, stanovená zákonem č. 253/2008 Sb. vůči PEP. Nicméně pokud bude tentýž starosta statutárním orgánem jiného subjektu, ale již ne z titulu své funkce, vůči takovému subjektu se naopak v souladu s § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb. doplňková opatření vůči PEP uplatní.


20.02.2017

Reakce na: "Chci pomoci ČSSD porazit Babišovo ANO"

Finanční analytický úřad provádí výkon státního dozoru nad plněním povinností stanovených zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu povinnými osobami. Mezi tyto však obchodní společnost, o níž se plzeňský hejtman Bernard zmiňuje ve svém rozhovoru, zcela určitě nepatřila a nepatří. Proto považuji jeho vyjádření o zvýšené četnosti kontrol ve společnosti Finančním analytickým úřadem za zcela nepravdivé. Úřad je centrálním místem pro sběr a analýzu „Oznámení o podezřelých obchodech“, které dostává od povinných osob.

Zdroj: E15 | Datum: 20.2.2017 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Pavel Otto

 


 13.02.2017

Kopírování průkazů totožnosti

Průkaz totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., lze bez souhlasu držitele pro účely zákonem stanovené kopírovat a v kopiích uchovávat jen tehdy, když to zákon výslovně ukládá, tedy pokud ze zákona kopírování takového dokladu vyplývá jako uložená povinnost. Např. v § 8 odst. 9 a v § 9 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb., se uvádí, že „povinná osoba může pro účely tohoto zákona pořizovat kopie nebo výpisy z předložených dokladů a zpracovávat takto získané informace k naplnění účelu tohoto zákona“. Jedná se o možnost, nikoli povinnost, nicméně pořizování kopií dokladů v rámci identifikace klienta lze jednoznačně doporučit jako nástroj vhodný z hlediska omezování rizik, spojených s procesem identifikace. Souhlas s kopírováním podle stanoviska uplatňovaného Úřadem na ochranu osobních údajů nelze ani vynucovat obecnými podmínkami obchodní či spotřebitelské smlouvy. Navíc uvedený text nehovoří přímo o průkazech totožnosti, ale obecně o dokladech předkládaných v souvislosti s identifikací či kontrolou klienta, přičemž na průkazy totožnosti jako je občanský průkaz či cestovní pas se vztahují zvláštní zákony (zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech), které lze v této souvislosti označit jako speciální i vůči zákonu č. 253/2008 Sb. Standardem tedy je zaznamenat příslušné identifikační údaje z předloženého průkazu totožnosti, přičemž tento úkon lze se souhlasem jeho držitele nahradit pořízením kopie takového průkazu. Naopak povinnost pořízení a uchování kopie průkazu totožnosti ukládá zákon č. 253/2008 Sb., v § 10 odst. 4 a v § 11 odst. 7 písm. a) bod 1.

 


12.02.2017

Zjišťování vlastnické a řídicí struktury klienta

V souladu s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), mají povinné osoby od 1. 1. 2017 jako součást kontroly klienta povinnost zjišťovat vlastnickou a řídící strukturu klienta. Současně AML zákon nově upravuje, že u statutárů a skutečných vlastníků (nejsou-li jednajícími osobami v daném obchodu či obchodním vztahu) se zjišťují nikoli identifikační údaje, ale jen údaje ke zjištění a ověření jejich totožnosti.

Důvodem tohoto opatření je zejména kontrola napojení klientů na subjekty, vůči nimž se uplatňují mezinárodní sankce pro podezření z šíření terorismu nebo zbraní hromadného ničení.

Pokud jde o povinnost zjišťování řídící struktury, za kterou je třeba považovat především statutární orgány, k naplnění tohoto zákonného požadavku považuje Finanční analytický úřad (FAÚ) za účelné v běžných situacích zjišťovat informace pouze do tzv. druhé úrovně, tedy v rozsahu všech statutárů klienta (pokud tito jsou právnickou osobou tak i jejich statutárů) a statutárů mateřské (ovládající) společnosti či společností. Tuto povinnost již není nutné vztáhnout na boční linii (tzn. na sesterské společnosti) ani na vlastníky v dalších úrovních, pokud k tomu není důvod vyplývající např. z hodnocení rizik pro daný obchod či obchodní vztah. V případě akciové společnosti, jejíž systém vnitřní struktury je dualistický (ve smyslu § 396 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), by mělo být hlavním řídícím orgánem představenstvo. Jelikož však převládajícím trendem v řízení akciových společností i v ČR je tzv. „německý model“, kdy hlavní akcionáři jsou zastoupeni v dozorčí radě a dozorčí rada řídí představenstvo, které je tvořeno najatými manažery, bude zřejmě nutné buď charakter řízení blíže zkoumat u každé společnosti zvlášť, nebo příslušná opatření uplatňovat jak na představenstvo, tak na dozorčí radu.

Ve vztahu ke zjišťování skutečného majitele je třeba zjišťovat celý řetězec společností, vedoucí od klienta k jeho skutečnému majiteli a zakládající jeho postavení jako skutečného majitele. Podle § 29b AML zákona každá právnická osoba a osoba jednající za subjekt bez právní osobnosti (např. svěřenský fond) musí znát skutečné(ho) majitele takového subjektu a má povinnost odpovídající údaje o skutečném majiteli sdělit na žádost mj. i povinné osobě, pokud tyto údaje nebudou publikovány v evidenci, která by měla být funkční od 1. 1. 2018.