Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Stanoviska FAÚ

13.04.2018

Identifikace prostředků na účtech advokátní úschovy

V případě sjednání úschovy peněz u advokáta v podobě jejich uložení na zvláštní účet advokáta u banky, jsou povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona ve vztahu k této úschově jak advokát, tak banka a oba musí plnit své zákonné povinnosti, stanovené tímto právním předpisem. Banka je povinna, v souladu s příslušnými ustanoveními AML zákona, provádět ve vztahu ke svému klientovi – advokátovi – identifikaci a kontrolu klienta, která zahrnuje i požadavek na identifikaci vkladatele, jakožto skutečného majitele prostředků na účtu.

Podle § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Provádění úschov peněz však není bezprostředně poskytováním právních služeb – jde o správu cizího majetku podle § 56 zákona o advokacii, přičemž na tuto činnost se ustanovení § 21 o povinnosti mlčenlivosti použije toliko přiměřeně. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že advokátní mlčenlivost nemůže být oprávněným důvodem pro to, aby advokát odmítl bance sdělit totožnost vkladatele prostředků do úschovy. Nadto je třeba uvést, že požadavek na identifikaci vkladatele jednoznačně směřuje k chraně klienta, neboť stanoví podmínky, za kterých je pohledávka z vkladu u banky pojištěna (viz. § 41c zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů). V případě, že by advokát porušil povinnost stanovenou zákonem o bankách s odkazem na povinnost mlčenlivosti, ohrozil by tím vklad svého klienta pro případ úpadku banky.


08.01.2018

Vztah AML zákona a nového zákona o platebním styku

Dne 13. ledna 2018 vstoupí v účinnost nový zákon o platebním styku (zákon č. 370/2017 Sb.) a jeho změnový zákon (zákon č. 371/2017 Sb.), kterým dochází i ke změně AML zákona, a to v definici povinné osoby, konkrétně § 2 odst. 1 bod 5), který nově zní „osoba oprávněná k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz“.
Protože v rámci nového zákona o platebním styku došlo k rozšíření pojmu platební služby, bude na základě výše uvedených legislativních změn AML zákon dopadat i na nové subjekty, na které dosud nedopadal. Konkrétně se jedná o subjekty poskytující službu nepřímého dání platebního příkazu a službu informování o platebním účtu.
Finanční analytický úřad (FAÚ) si je vědom specifické povahy činnosti těchto subjektů, která je v mnoha směrech značně odlišná od standardních úvěrových či finančních institucí, zejména tím, že přes tyto subjekty neprobíhají žádné přesuny finančních prostředků. Nicméně na druhou stranu je neoddiskutovatelné, že AML zákon se bude na tyto subjekty od 13. ledna 2018 vztahovat. FAÚ se jakožto hlavní regulátor v této oblasti vždy snaží aplikovat AML opatření jen v rámci a v rozsahu smyslu a účelu této právní úpravy. Vzhledem k výše uvedenému bude FAÚ vyžadovat od těchto subjektů přiměřenou, reálně proveditelnou a technicky možnou implementaci opatření stanovených AML zákonem. Konkrétně bude nutné, aby identifikace klienta byla prováděna vždy, pokud to AML zákon vyžaduje (tj. při obchodech v hodnotě nad 1000 EUR a v dalších případech, uvedených v § 7 odst. 2) a to v rozsahu stanoveném AML zákonem, ale provádění kontroly klienta, jejímž cílem je zejména zjistit smysl a účel a zamýšlenou povahu obchodu a původ peněžních prostředků, standardně vyžadováno nebude. Nicméně protože tyto subjekty mohou mít přehled o aktivitách na jednom či více účtech svého klienta, jejich povinností bude kromě identifikace zejména  monitorování a vyhodnocování transakcí a v případě, že bude některá transakce či transakční chování klienta podezřelé ve smyslu AML zákona, bude nahlášeno formou oznámení o podezřelém obchodu FAÚ.


03.08.2017

Aktualizovaná stanoviska k některým ustanovením zákona č. 253/2008 Sb.

Finanční analytický úřad vydává aktualizovaná stanoviska k některým ustanovením zákona č. 253/2008 Sb.

Aktualizovaná stanoviska k některým ustanovením zákona č. 253/2008 Sb. stáhnout

12.07.2017

Poskytování odpovědí na dotazy v oblasti působnosti Finančního analytického úřadu

Protože se stále vyskytují nejasné a obtížně uchopitelné dotazy, FAÚ stanovil základní pravidla pro podání kvalifikovaného dotazu, kterými by se měli řídit zejména žadatelé o poskytnutí stanovisek k výkladu právních předpisů, souvisejících s jeho činností.

Pravidla pro kvalifikované dotazy stáhnout

23.06.2017

Identifikace klienta na dálku

Ustanovení o identifikaci na dálku je nově upraveno v § 11 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon) od 1. 1. 2017. Není již vázáno na „spotřebitelské“ smlouvy a je tedy otevřeno pro jakýkoli typ klienta včetně právnické osoby. Využít jej mohou jen úvěrové instituce a vymezené finanční instituce (uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) bodech 1 až 11 AML zákona) při uzavírání písemné smlouvy (i elektronicky, viz § 562 NOZ) o finanční službě. Dokumenty související s identifikací zašle klient povinné osobě v kopii (nejlépe elektronicky, což sice není v zákoně uvedeno, ale povinná osoba si to může stanovit jako vlastní podmínku), přičemž tyto kopie musí splňovat kvalitativní podmínky podle § 10 odst. 4 AML zákona. Má-li být takto identifikována právnická osoba, je třeba doručit všechny dokumenty a údaje k identifikaci právnické osoby (u osoby v obchodním rejstříku ČR lze připustit odkaz a prohlášení o aktuálnosti tam uvedených informací). Současně se identifikuje k danému produktu za ni oprávněná fyzická osoba (příp. i více oprávněných osob). Je třeba doklad prokazující oprávnění jednající osoby, přičemž je na volbě povinné osoby úroveň ověření takového dokladu (např. plné moci), pokud zastoupení nevyplývá ze zákona (např. statutár, prokurista). K oprávněné osobě je třeba doručit kopie příslušných částí průkazu totožnosti a nejméně jednoho dalšího podpůrného dokladu v souladu s § 11 odst. 7 písm. a) bodem 1 AML zákona. Doklad potvrzující existenci účtu klienta podle § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2 AML zákona se musí vztahovat skutečně ke klientovi, tzn. v případě právnické osoby se jedná o účet této právnické osoby. Zákon nestanoví, že oprávněná osoba v rámci nové smlouvy musí být současně disponentem tohoto ověřovacího účtu. Prostřednictvím tohoto účtu musí proběhnout ověřovací platba, jejíž směr ani hodnotu zákon nestanoví.

Při uvedeném postupu je třeba dodržet i podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. c), § 11 odst. 9 a 10 a § 12 AML zákona. Lze jej spojit s úkony kontroly klienta podle § 9 AML zákona. Dokumenty doručené v elektronické podobě se uchovávají zásadně elektronicky, aby nedošlo k jejich zkreslení nebo znehodnocení skladováním; je třeba vzít v úvahu dobu uchování podle § 16 AML zákona.

Je přípustné využít tento postup i při identifikaci další oprávněné osoby k již existující finanční smlouvě, a to formou písemného dodatku smlouvy mezi klientem a povinnou osobou při splnění všech uvedených podmínek vč. kontrolní platby.

Zákonem jsou stanoveny základní (minimální) podmínky, které je třeba při provádění identifikace daným způsobem splnit. Ustanovení má fakultativní charakter, je na povinné osobě a jejím hodnocení rizik, zda pro daný produkt a typ klienta vůbec tento způsob identifikace připouští a jaká další bezpečnostní opatření při jejím prováděním uplatní. Je třeba uvážit zejména rizika zcizení identity nebo nedostatku informací v rámci počáteční kontroly klienta. Jako další prvky k omezení rizik lze uplatnit např. stanovení konkrétních přípustných typů průkazů totožnosti a podpůrných dokladů, vyžadování více průkazů totožnosti k identifikované fyzické osobě (ať v roli klienta nebo oprávněné osoby), ověření jednající osoby telefonicky nebo pomocí videopřenosu (v těchto případech je třeba jako součást identifikace uchovávat i záznam tohoto úkonu). U osob, které mají povinně datovou schránku, lze například vyžadovat doručování pouze touto cestou.


11.05.2017

Zjednodušená identifikace a kontrola klienta

Řádně prováděná identifikace a kontrola klienta je klíčovým prvkem AML/CFT prevence. Jejich účelem je jednoznačně ztotožnit klienta již na počátku obchodního vztahu či při realizaci jednotlivého obchodu a následně průběžně prověřovat jeho aktivity v rámci tohoto obchodního vztahu. Pokud nastane povinnost identifikace klienta podle § 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), povinná osoba provede identifikaci postupem podle § 8, případně podle § 10 až 12 AML zákona. Uplatní-li se povinnost kontroly klienta podle § 9 odst. 1 AML zákona, povinná osoba provede kontrolu klienta v souladu s dalšími ustanoveními § 9 AML zákona.

Ustanovení § 13 odst. 1 AML zákona umožňuje povinným osobám za určitých okolností provádět identifikaci a případně i kontrolu klienta ve vztahu k vyjmenovaným kategoriím klientů s potenciálně nižším ML/FT rizikem zjednodušeně, tedy bez postupů a plného rozsahu informací vyžadovaných v § 8 až 12 AML zákona. Obdobně § 13 odst. 2 AML zákona umožňuje využít zjednodušené postupy identifikace a kontroly klienta ve vztahu k některým nízkorizikovým produktům.

Použití zjednodušené identifikace a kontroly klienta není zcela bez hranic, vždy je při jeho aplikaci nutné vycházet i z § 13 odst. 3 AML zákona, přičemž podmínky uvedené v písm. a) až c) tohoto ustanovení jsou formulovány kumulativně a musí být vždy splněny všechny současně. V souladu s § 13 odst. 4 nelze tyto zjednodušené postupy použít u klienta, který je politicky exponovanou osobou.

Pro uplatnění § 13 odst. 1 AML zákona musí samozřejmě klient spadat do některé z kategorií, uvedených v tomto ustanovení (podmínky v jednotlivých bodech písm. f) uvedeného ustanovení jsou rovněž formulovány kumulativně). Dále musí být zjištěny veškeré identifikační údaje klienta v rozsahu podle § 5 AML zákona, nicméně způsob jejich opatření a případné ověření záleží již na povinné osobě. Velmi důležitým omezením je to, že zjednodušená identifikace a kontrola klienta není přípustná, pokud povinná osoba zjistí nebo má pochybnosti o tom, že klient, produkt nebo konkrétní obchod představuje zvýšené riziko zneužití pro účely praní peněz nebo financování terorismu. Skutečnost, že daný subjekt spadá do některé z kategorií vyjmenovaných v § 13 odst. 1 AML zákona, tedy nevylučuje jeho rizikovost. Např. některé subjekty mohou být infiltrovány nebo zneužity nelegálními strukturami. Proto v případě pochybností ve smyslu § 13 odst. 3 AML zákona, které vyvstanou např. na základě průběžného přezkoumávání obchodů ve smyslu § 9 odst. 2 písm. c) AML zákona, musí být takové subjekty patřičně rizikově kategorizovány, a to na začátku nebo i v průběhu obchodního vztahu Samozřejmě i tyto případy poté podléhají dalším opatřením, včetně povinnosti oznámit podezřelý obchod.

Konkrétní podmínky uplatňování zjednodušené kontroly a identifikace klienta je třeba posoudit v hodnocení rizik podle § 21a AML zákona. Pokud povinná osoba při své činnosti připouští využití § 13 AML zákona, musí ve svém hodnocení rizik ve shora uvedeném smyslu zhodnotit a popsat přípustnost zjednodušené identifikace a kontroly klienta u příslušných typů klientů a u konkrétních produktů či služeb a případně i nastavit přípustné meze těchto zjednodušených postupů. Významným zdrojem informací o rizikovosti jednotlivých typů klientů, produktů či situací je i národní hodnocení rizik.


10.05.2017

Stanovisko k PEP – subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami

Podle § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2017, se opatření týkající se politicky exponovaných osob (dále jen PEP) uplatní ve stejném rozsahu vůči klientovi, jehož skutečným majitelem je PEP, a vůči osobě, o níž je povinné osobě známo, že jedná ve prospěch PEP. Jak je uvedeno i v Metodickém pokynu FAÚ č. 7 , neznamená to, že by se zpřísněná opatření zákona č. 253/2008 Sb., vůči PEP automaticky aplikovala například i na subjekty zřizované státními institucemi či regionálními samosprávami jen proto, že v jejich řídících orgánech z titulu zřizovatele figuruje PEP. U těchto typů právnických osob je dáno jejich podstatou a funkcí, že v pozici statutárů zpravidla působí PEP. Pokud je například členem řídícího orgánu nemocnice, zřizované městem, starosta tohoto města, který je z titulu své funkce politicky exponovanou osobou, není třeba na tuto nemocnici uplatňovat přísnější pravidla obchodního vztahu, stanovená zákonem č. 253/2008 Sb. vůči PEP. Nicméně pokud bude tentýž starosta statutárním orgánem jiného subjektu, ale již ne z titulu své funkce, vůči takovému subjektu se naopak v souladu s § 54 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb. doplňková opatření vůči PEP uplatní.


20.02.2017

Reakce na: "Chci pomoci ČSSD porazit Babišovo ANO"

Finanční analytický úřad provádí výkon státního dozoru nad plněním povinností stanovených zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu povinnými osobami. Mezi tyto však obchodní společnost, o níž se plzeňský hejtman Bernard zmiňuje ve svém rozhovoru, zcela určitě nepatřila a nepatří. Proto považuji jeho vyjádření o zvýšené četnosti kontrol ve společnosti Finančním analytickým úřadem za zcela nepravdivé. Úřad je centrálním místem pro sběr a analýzu „Oznámení o podezřelých obchodech“, které dostává od povinných osob.

Zdroj: E15 | Datum: 20.2.2017 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Pavel Otto

 


 13.02.2017

Kopírování průkazů totožnosti

Průkaz totožnosti ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., lze bez souhlasu držitele pro účely zákonem stanovené kopírovat a v kopiích uchovávat jen tehdy, když to zákon výslovně ukládá, tedy pokud ze zákona kopírování takového dokladu vyplývá jako uložená povinnost. Např. v § 8 odst. 9 a v § 9 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb., se uvádí, že „povinná osoba může pro účely tohoto zákona pořizovat kopie nebo výpisy z předložených dokladů a zpracovávat takto získané informace k naplnění účelu tohoto zákona“. Jedná se o možnost, nikoli povinnost, nicméně pořizování kopií dokladů v rámci identifikace klienta lze jednoznačně doporučit jako nástroj vhodný z hlediska omezování rizik, spojených s procesem identifikace. Souhlas s kopírováním podle stanoviska uplatňovaného Úřadem na ochranu osobních údajů nelze ani vynucovat obecnými podmínkami obchodní či spotřebitelské smlouvy. Navíc uvedený text nehovoří přímo o průkazech totožnosti, ale obecně o dokladech předkládaných v souvislosti s identifikací či kontrolou klienta, přičemž na průkazy totožnosti jako je občanský průkaz či cestovní pas se vztahují zvláštní zákony (zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech), které lze v této souvislosti označit jako speciální i vůči zákonu č. 253/2008 Sb. Standardem tedy je zaznamenat příslušné identifikační údaje z předloženého průkazu totožnosti, přičemž tento úkon lze se souhlasem jeho držitele nahradit pořízením kopie takového průkazu. Naopak povinnost pořízení a uchování kopie průkazu totožnosti ukládá zákon č. 253/2008 Sb., v § 10 odst. 4 a v § 11 odst. 7 písm. a) bod 1.

 


12.02.2017

Zjišťování vlastnické a řídicí struktury klienta

V souladu s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), mají povinné osoby od 1. 1. 2017 jako součást kontroly klienta povinnost zjišťovat vlastnickou a řídící strukturu klienta. Současně AML zákon nově upravuje, že u statutárů a skutečných vlastníků (nejsou-li jednajícími osobami v daném obchodu či obchodním vztahu) se zjišťují nikoli identifikační údaje, ale jen údaje ke zjištění a ověření jejich totožnosti.

Důvodem tohoto opatření je zejména kontrola napojení klientů na subjekty, vůči nimž se uplatňují mezinárodní sankce pro podezření z šíření terorismu nebo zbraní hromadného ničení.

Pokud jde o povinnost zjišťování řídící struktury, za kterou je třeba považovat především statutární orgány, k naplnění tohoto zákonného požadavku považuje Finanční analytický úřad (FAÚ) za účelné v běžných situacích zjišťovat informace pouze do tzv. druhé úrovně, tedy v rozsahu všech statutárů klienta (pokud tito jsou právnickou osobou tak i jejich statutárů) a statutárů mateřské (ovládající) společnosti či společností. Tuto povinnost již není nutné vztáhnout na boční linii (tzn. na sesterské společnosti) ani na vlastníky v dalších úrovních, pokud k tomu není důvod vyplývající např. z hodnocení rizik pro daný obchod či obchodní vztah. V případě akciové společnosti, jejíž systém vnitřní struktury je dualistický (ve smyslu § 396 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), by mělo být hlavním řídícím orgánem představenstvo. Jelikož však převládajícím trendem v řízení akciových společností i v ČR je tzv. „německý model“, kdy hlavní akcionáři jsou zastoupeni v dozorčí radě a dozorčí rada řídí představenstvo, které je tvořeno najatými manažery, bude zřejmě nutné buď charakter řízení blíže zkoumat u každé společnosti zvlášť, nebo příslušná opatření uplatňovat jak na představenstvo, tak na dozorčí radu.

Ve vztahu ke zjišťování skutečného majitele je třeba zjišťovat celý řetězec společností, vedoucí od klienta k jeho skutečnému majiteli a zakládající jeho postavení jako skutečného majitele. Podle § 29b AML zákona každá právnická osoba a osoba jednající za subjekt bez právní osobnosti (např. svěřenský fond) musí znát skutečné(ho) majitele takového subjektu a má povinnost odpovídající údaje o skutečném majiteli sdělit na žádost mj. i povinné osobě, pokud tyto údaje nebudou publikovány v evidenci, která by měla být funkční od 1. 1. 2018.